Švédsko
Daleko za polárním kruhem na severu Švédska prochází národním parkem Abisko Královská stezka, v létě krajinou plnou divokých řek a rozlehlých jezer, v zimě zasněženými planinami mezi vysokými horami od zamrzlých hladin až po panoramatická horská sedla.
Toulání mírně zvlněnou krajinou, z níž vystupují zasněžené dvoutisícové vrcholky hor, dokáže polárníka nabít pozitivní energií a okolní panaroma zajistí očistu jeho mysli.
Když ale počasí toulkám nepřeje a srub je ještě daleko, je vhodné si včas vyhlédnout místo na přespání, kde se dá zatopit v kamnech a kam nepadne v noci sníh a mráz. Nouzová útulna může být někdy záchranou pro život.
Jezera jsou v zimě sice úplně zamrzlá, ale sekera je tím správným pomocníkem pro vysekání díry v ledu a zajištění nezbytné horské tekutiny k uvaření čaje a polévky.
Sámové, místní obyvatele Laponska, stanují v přírodě po celý rok. Jen si musí dobře přivázat a nakrmit psy, bez kterých by se asi těžko obešli. Své místo k ulehnutí si už chlupáči na sněhové přikrývce najdou sami.
A že bude v noci opravdu pěkná zima, nám napovídá večerní obloha. Laponská vlajka ji se svými barvami docela přesně vystihuje. Vítr utichne, ptáci a drobná zvěř hledá noční úkryt a dravci pomalu vyráží na lov.
Srub, nebo chata je pro Středoevropana v Laponsku nejvhodnějším místem pro přenocování. Stačí jen naštípat březová polínka a vytvořit zásobu na noc dříve, než padne tma.
Po duševní očistě při celodenním toulání polární krajinou nyní přichází také relaxace pro tělo. Přírodní sauna vyhřívaná voňavým dřevem z břízy je neodmyslitelnou součástí večerního odpočinku každého polárníka.
Copak asi dělají naši mladí Laponci? Jestlipak mají nějaké topení ve stanu? Kdepak, kdo by se také táhnul s kamny na saních? Nejlepším topením ve stanu je „tuleníčko“ ve spacáku pro dva… „Tak už zhasni!“.
První sluneční paprsky, které vytáhnou ze spacáku úplně každého, vyčarují úsměv na tváři všem cestovatelům. Přichází krásný den, zalitý sluncem s nádhernými zimními výhledy.
Královská stezka je velmi dobře značená i pro případy nepříznivého počasí. Vzdálenosti mezi jednotlivými chatami nejsou velké. A pokud nelétají ve vichřici „trakaře“, zvládne naplánovanou denní trasu mezi nimi každý pohodář.
Strojem upravené trasy v těchto končinách sice nejsou, zato tvrdý a ufoukaný podklad dává záruku pevného odrazu a dobrého skluzu. Jen se opřít do lyží a nechat se zlákat voláním zimních dálek a divočiny.
Každý parkuje své „koně“ nejraději pod okny domu. V našich zeměpisných šířkách své motorové oře na zimu takzvaně „zazimujeme“, ale v Laponsku je musí na jaře „zalétovat“.
Chlapi od dráhy v Laponsku nelení ani v zimě. Když se přižene sněhová bouře a vlaky stojí v závějích, vždy jim spěchají rychle na pomoc :)