Sahara
Ještě dříve než lze vůbec spatřit nekonečnou pouštní krajinu na severozápadě Afriky, je nezbytné překonat pohoří Vysokého Atlasu s nevyšším vrcholem Džabal Tubkal, vysokým 4 167 m.
Jednoduché kamenné domky, přilepené hlínou ve stráni se svou typickou architekturou, jsou domovem tohoto původního a skromného obyvatelstva.
Na jih od Vysokého Atlasu začíná největší poušť světa - Sahara. Její povrch je převážně kamenitý až skalnatý. Jen menší část je tvořena písečnými dunami a právě tím směrem se moje cesta ubírá.
Správná volba vhodného dopravního prostředku je v Sahaře velmi důležitá. Bezpečně se lze vydat terénním vozidlem napříč celou pouští, dobrodružně projet stovky kilometrů na motorce, ale spolehlivě a stylově se dostat daleko do hlubokých písečných dun lze pouze na dromedárovi.
Před samotným výletem do pouště je vhodné přenocovat v luxusních dvoulůžkových pokojíčcích, načerpat síly a využít přívětivé pohostinnosti místních „hoteliérů“. Právě v Sahaře na čerstvém vzduchu se člověk vyspí úplně nejlépe :)
Pohybovat se po tak nestabilním a proměnlivém podloží není vůbec snadné a pro nezkušené jedince velice vyčerpávající až nebezpečné.
Kdo by se chtěl pomyslně projít po „vodní hladině“, může se s trochou větší námahy vyškrábat na nejbližší vrchol písečné duny a tam se jen tak brouzdat ve „vlnkách“.
Dobrodružnější povahy, které se touží dostat do Sahary dál než na první vrchol, musí mít velmi dobré zkušenosti. Stejně tak jako horolezec na ledovci, musí i poutník v Sahaře nejprve dobře načíst terén a vybrat si tu správnou trasu.
Tihle půltunoví hrbáči, neboli Camelus dromedarius, jsou spolehlivým dopravním prostředkem pro nákladní, či osobní přepravu do pouštních míst, kam se jinak člověk sám jen tak snadno nedostane.
Zde není prostor pro hrdinství Středoevropana a je více než vhodné svěřit svůj vlastní osud do rukou pastevce dromedárů. On jediný zná dokonale cestu přes písečné duny, která se neustále mění, tam i zpět.
Slunce, vítr a písek jsou neúprosnými společníky po celou dobu, proto zakrýt si každý kousek vyčnívající kůže je nezbytné. Nemluvě o tom, že zvolený dopravní prostředek si občas pár litrů před sebe odplivne. Proto uvázaný šátek podle Alího je moje volba :-D
„Dobrý den! Prosil bych jeden travní burger. Postupte si k výdejnímu okénku. Děkuji.“
Po pár hodinách dokonalé masáže zadní části těla a protažení svalů, o kterých člověk ani neví, že je vůbec má, se z ničeho nic zjeví „palmový háječek“.
Když je slunce nejvýše, je čas se před ním schovat a zasednout k obědu.
Není kam spěchat v tom vedru. Pro odpočinek a dobré zažívání po obědě jsou ve stínu na terase restauračního zařízení k dispozici kobercová pouštní lehátka.
A safra, kde se ztratil můj hrbáč?
Žádný strach. Dromedáři jsou vždy tam, kde je kousek „travního žvance“.
V tomto případě nelze říct, že „cesta je cíl“. Cílem je bezpečně a ve zdraví se vrátit do civilizace. Saharský MHD - Menší Houpavý Dromedár je připraven k odjezdu.
Je milé a příjemné zase vidět po celodenním pouštním putování prostřený stůl ve skromném příbytku.
Kdo by odolal touze sjet si písečnou dunu na prkně? Jestli na stojáka, nebo vsedě, na břiše, či na zádech… to je jedno. Sandboarding je vždy plný adrenalinu :-)
Vydej se se mnou na výlet do Sahary na bezpečném a spolehlivém pouštním korábu.