Laponsko
Daleko na severu za polárním kruhem na Norsko-Švédsko-Finském trojmezí se rozprostírá nádherná, mírně zvlněná krajina, ideální pro očistu duše, rehabilitaci těla a lázně pro zaneřáděnou mysl.
Toulání se zimní krajinou od srubu ke srubu, ve kterých je vždy v kamnech připraveno dřevo, a proto stačí jen zapálit třísky, přiložit polínka a za chvíli je uvnitř teplo.
Sruby jsou od sebe vzdáleny každých 10 – 20 km a tak se lze pohodlně najíst, či se schovat před nepřízni počasí i v polovině trasy.
Ideální doba pro toulky polární krajinou na běžkách je období jara, kdy jsou dny stejně dlouhé jako noci, slunce večer ne a ne zapadnout a teplota se drží stále ještě pod bodem mrazu.
Každý srub má svůj název, ale každý z nás si ho může nazvat tak, jak si ho foneticky přečetl ve svém rodném jazyce.
Tak pohádkovou „polevu na perníčku“ umí jenom sama matka příroda.
Kdo ví, co si o tom všem myslí on?
Když přestane foukat a opře se do tváře slunce, nedá se to srovnat s výletem na Kokořín.
Dřevník spolu se záchodem není od srubu daleko, nicméně lepší je vyřešit tyto „své potřeby“ ještě před setměním.
Pak už jen uvařit polévku z roztopeného sněhu a vlastních ingrediencí v plně vybavené kuchyňce. Hlavně mít dostatek dřeva na noc.
Romantický večer při svíčkách a praskajícím dřevu v kamnech, kdy termoska vydá poslední zbytky voňavého čaje, je nezapomenutelným zážitkem.
Polární záře zachycená na této fotce není ani zdaleka tak úžasná jako je polární záře ve skutečnosti. O vnitřním prožitku a pocitu duše se nedá při této živé scenérii ani mluvit.
Naštěstí tohle půltunové osmiměsíční „miminko“ žije raději v lesích severního Švédska a tahle pustina ho neláká; tenhle „drobeček“, který miluje banány je velký mazel.
Po ránu opět namazat běžky a vydat se dál pustou krajinou na sever až k nejvyššímu místu Finska.
Fascinujícím a nezapomenutelným zážitkem je ale východ slunce na Halti, na který je nutné si přivstat a vyrazit na vrchol ještě za tmy.
Když slunce vystrčí na obzoru své první paprsky, tělem i duší člověka projde slovy nepopsatelně nádherný pocit, pocit vnitřního naplnění, štěstí a uspokojení.
Když slunce vykoukne nad obzorem v celé své kráse, vždy mě dostihnou myšlenky o sobě samém a přemýšlím nad malicherností lidských „problémů“.
Nejvyšší vrchol Finska Halti, slunce už je „vysoko“.
Tak sbal si běžky a vydej se se mnou na pouť kouzelnou polární krajinou, nekonečnými zasněženými pláněmi, jenž jsou balzámem pro duši a relaxací pro tělo.