Gruzie
Jižní svahy Kavkazu jsou nádhernou přírodní scenérii mohutných zelených strání v kontrastu s nejvyššími zasněženými vrcholky. Pěšky, nebo na motorce, to není rozhodující, vše má své kouzlo a tahle země opravdu stojí za zhlédnutí.
Na této straně pohoří, v oblasti zvané Svanetie, žije dodnes hrdý a po mnoho let těžce zkoušený národ Svanů, který v minulosti vystavěl ve svém obydlí velmi důmyslné obranné věže na obranu proti nájezdům mnoha nepřátelských tažení napříč Kavkazem.
Hlavní a jediná silnice mezi městem Mestia a jednou z nejvýše položených vesnic v Evropě Ushguli (2200 m.n.m.) je ještě „ve výstavbě“ a dokud nebude mít betonový povrch, jízda po ní bude stále velkým dobrodružstvím a zážitkem.
Třináctipodlažní jeskyně Tsutskhvati, místními nazvaná též Maghara, je jednou z prvních unikátních prehistorických jeskyní na světě, vytesaná ve vápencovém útvaru podpovrchovým vodním tokem.
Ve druhém patře před třicetimetrovým vstupním otvorem do krasového útvaru Maghary jsem neodolal přírodní lázni s vodní masáží. Měl jsem štěstí, neboť voda zde teče jen při záplavách řeky Shalataghele.
Rodný dům bývalého ruského revolucionáře Josifa Stalina ve městě Gori je zakryt další, ještě větší stavbou. Že by diktátor Džugašvili položil základy i pro Matrjošku?
Silnice první třídy v Gruzii jsou ve velmi dobrém stavu, nicméně občas náhle skončí asfaltový povrch a provoz vozidel je dělníky zastaven se slovy, stejnými jako u nás, „Musíme to opravit“ a tak nezbývá nic jiného než čekat a dívat se, jak bagr s bouracím kladivem odlamuje obrovské balvany ze skály nad silnicí.
Tento ЗИЛ je prostě nesmrtelný „pracant“.
Vynikající polosladké červené víno Chvančkara je pěstované v chráněném klimatu v oblasti Racha-Lechkhumi a Kvemo Svaneti. Pohostinnost místních obyvatel a nocleh na vinici ve svazích nad Ambrolauri si nemůžu nechat ujít.
Odbočit z hlavní silnice v Gruzii znamená ztratit asfalt po pár metrech, nicméně velmi často je nutné doslova prokličkovat mezi mnoha „obdivovateli“ projíždějícího motorkáře.
Cestou na jih, za teplem k Černému moři, lze obdivovat hezkou přírodu v oblasti druhé nejvyšší betonové obloukové přehrady na světě a její tajuplná zákoutí.
Luxusní a největší přímořské letovisko Gruzie má spoustu kontrastů.
Princess Casino, Věž Abecedy ve tvaru šroubovice DNA, „ruské kolo“ v podobě otáčející se restaurace instalované v hraně budovy mrakodrapu, kabinová lanovka na Fairy Mountain – Vid na Batumi…
…nicméně výstavba nových luxusních hotelů rychle vytlačuje postsovětskou panelákovou zástavbu a původní rodinné domky.
Opatrnost při konzumaci alkoholu na pláži při vysokých teplotách je namístě, neboť to „houpe“ už od první skleničky.
Centrum Batumi je jednoznačně „Las Vegas“ Černého moře.
Volání hor je ale silnější, než plážová turistika a proto zpátky „na koně“ a horským průsmykem Chidila s domorodými pastevci do největšího lyžařského střediska Bakhmaro.
V zimě je zde až 8 metrů sněhu. Sice tady nemají ani jeden vlek, natož pak sedačku, zato rolba, nebo vrtulník dostane lyžaře do míst, odkud si může vychutnat úžasný freeride. Že bychom zkusili letní moto-freeride?
Průsmyk Sairme v národním parku Borjom Kharagauli nabízí jízdu nedotčenou horskou krajinou, plnou volně pasoucích se divokých koní s nezapomenutelnými výhledy a to jsou opravdové lázně pro duši.
Vardzie Monastery je jeskynní klášterní město z 12. století, vytesáno do skály v délce 500 m, které sloužilo jako hraniční pevnost proti nájezdům Turků a Peršanů. Původně zde bylo v sedmi patrech až 3000 bytů pro 50 tisíc obyvatel. Dodnes zde žije malá a tichá komunita mnichů v klášterním kostele a při setkání s nimi na člověka dýchne pocit neuvěřitelné pokory.
Z hlubokého kaňonu od klášterního města nezbyde nic jiného než vyšplhat klikatou šotolinovou „silnicí“ na obrovskou náhorní plošinu Javakheti ve 2000 m.n.m. k největšímu gruzínskému jezeru Paravani.
Značky na této cestě jasně upozorňují, že je zde zákaz předjíždění a maximální dovolená rychlost je 30 km/h. Řidiči dvoustopých vozidel tady nemají jinou možnost. Že by i zde pronikla legislativa EU?
Ranní pohled na vyhaslou pětitisícovou sopku z města Stepancminda, kterým prochází stará vojenská cesta k severní hranici s Ruskem. Pod ní je na menším vrcholku Cminda Sameba pravoslavný Kostel Nejsvětější Trojice, symbol celé Gruzie. Cesta nahoru je krásně vyasfaltovaná, bohužel právě letos ji museli opravit a tak původní stará cesta vede těžkým terénem i pro cestovní enduro.
Občas v cestě stojí napříč i vrtná souprava, ale nás to neodradilo a motorky jsme doslova propasírovali mezi pásem a vrtákem pilotů pro zpevnění silnice.
Kouzelné údolí osvobozující mysl. Stačí se jen na chvíli zastavit a pozorovat volně se pasoucí ovečky, zelený koberec kavkazského pohoří a poslouchat šumění horských bystřin.
Vápenatý sintr je sladkovodní ložisko uhličitanu vápenatého, známé také jako kalcinovaný sintr. Zřejmě tady nedočetli pohádku „hrnečku vař!“ až do konce.
Na opačné straně pohoří je malebné sirné údolí Truso a v něm zřícenina středověké pevnosti Zakagori, která kdysi bránila soutěsku mezi bývalými královstvími. Dnes je zde gruzínská pohraniční stráž, hlídající 15 km dlouhé hraniční pásmo mezi Gruzii a odtrženou Republikou Jižní Osetie.
Klášterní komplex otce Dariali, jehož plány zahrnují výstavbu celkem 12 chrámů, je zasazen v úzké soutěsce mezi vrcholy Velkého Kavkazu přímo na hranici s Ruskem. Úžasné místo k odpočinku pro duši a relaxaci.
Centrum Tbilisi je kombinací svítícího lunaparku a „Stodolní ulice“ v plném proudu, tedy obrovským magnetem pro turisty a jejich peněženky. Jak zvláštní pocit ve mně vždy vyvolá tak velký kontrastní rozdíl životní úrovně ve srovnání s vesničkami a lidmi obhospodařujícími svá políčka v horských oblastech.
Gruzie je moc hezká země a to nejen na severu pod vrcholky Kavkazu, ale i náhorní plošiny národních parků na jihu podél hranice s Tureckem a Arménií stojí za objevení. Tak naskoč a nech se zlákat kulturou Ibérského království, vždyť je to jen „za rohem“.
